Podstata skla

Sklo je tuhý roztok kovových oxidů v oxidu křemičitém. Při chladnutí zabrání velká viskozita skloviny pohybu molekul, a tím i krystalizaci křemičitých sloučenin. Vznikne průhledné sklo. Jeho vlastnosti - tavitelnost, tepelná roztažnost, mechanická a chemická odolnost, tvrdost, lesk, propustnost a lom světla - závisí na chemickém složení.

Výroba a zpracování skloviny

Směs upravených a navážených surovin (sklářský kmen) se dopravuje do plynové pece, kde se při teplotách až 1500°C roztaví na řídkou sklovinu, která se vyčeří. K výrobě malého množství skla se používají pece pánvové. Pod žáruvzdornou klenbou stojí nekolik šamotových pánví, kolem kterých hoří plyn. Při ruční výrobě skleněných výrobku nabere sklář na sklářskou píšťalu roztavenou sklovinu a mírným vyfouknutím vytvoří základní baničku. Na ni nabírá podle velikosti výrobku další sklovinu. Za stálého otáčení píšťalou vytvoří polotovar, který dostane konečnou podobu vyfouknutím do dřevěné (namočené) formy. Po oddělení od píšťaly postupuje výrobek do chladící pece, kde několik hodin chladne, aby se ve skle vyrovnalo vnitřní pnutí. Jinak sklo popraská. Ostré okraje se zabrušují, nebo se výrobky dále upravují až dosáhnou podoby, kterou vidíme my.